„Hlavní je se zajímat o sebe. Lidi se často ptají, zda nejsou sobci, když se zajímají jen o sebe. To je okamžitá reakce a říkám, na tohle buďte hodně opatrní, protože to jsou zvyky lidstva – tam je zakopaný pes. Je to tak naschvál, abychom se nikam nedostali. Když budu myslet na ostatní a ne na sebe, tak když to přeženu, ze mě nic nezbyde. Budu žít názory a energie druhých. Budu se chtít rozdat a pomáhat tak, jak nejlépe umím. Jenže nedělám nejlíp, jak umím. Zjistím, že jsem byl sice na všechny hodný, ale hlavně z toho důvodu, že si moc nevážím sám sebe. Často to končí nějakou nemocí. Lidi se pak na to koukají, diví se, říkají si, já jsem všem pomohl a čím jsem si to zasloužil. Právě tím, že jsem zapomněl na sebe.
Důležité je tu být pro sebe. Když si budu plnit to svoje, pak se mohu natolik rozzářit, že jsem tu vlastně i pro druhé. Bude ze mě zářit spokojenost a to, že se mi daří, bude ostatní také motivovat. Tím lidem pomůžu stokrát víc, než kdybych jim něco dával. Tak by jen brali a ani by nevěděli, co s tím mají dělat. Ruku nataženou lze mít pořád. Všichni do jednoho ale máte na to, abyste tady byli za sebe, abyste si tu plnili sny a všechno, co chcete.“
Celý rozhovor na www.lightbalance.cz